Mashiko ware

Keramika Mashiko je ceněna pro své robustní kameninové formy a přírodní glazury v teplých zemitých tónech. Díky své jednoduchosti a užitečnosti se stala základním kamenem hnutí mingei (lidových řemesel) ve 20. století a je oslavována pro svou upřímnou krásu, praktičnost a trvalé spojení s každodenním životem.

Keramika Mashiko (益子焼, Mashiko-yaki) je druh japonské keramiky vyráběné ve městě Mashiko a jeho okolí v prefektuře Točigi v Japonsku. Keramika Mashiko, známá svou rustikální jednoduchostí, přírodními glazurami a robustními tvary, se stala jedním z nejznámějších příkladů keramiky Mingei (lidových řemesel) v Japonsku.

Historie

Výroba keramiky v Mashiko začala v roce 1853, kdy hrnčíř z nedaleké Kasamy, Keisaburō Ōtsuka, založil v této oblasti pec. Hlína nalezená v Mašiku se ukázala jako vysoce zpracovatelná a vhodná pro každodenní použití, což vedlo k růstu hrnčířského průmyslu v regionu.

Původně se hrnčířské výrobky Mašiku vyráběly především pro užitkové účely – jako nádoby na skladování, nádoby na vodu, nádoby na nakládání a běžné stolní nádobí. Tyto předměty se prodávaly místně i do okolních prefektur.

Ve 20. století se hrnčířské výrobky Mašiku staly mezinárodně známými díky vlivu Šódži Hamady (1894–1978), přední osobnosti hnutí Mingei. Hamada se v Mašiku usadil v roce 1924, kde pracoval na oživení tradičních technik a propagaci hodnoty ručně vyráběné keramiky. Jeho práce, spolu s prací dalších hrnčířů, přitáhla k Mašiku jako hrnčířskému městu celosvětovou pozornost.

Charakteristika

Hrnčířské výrobky Mašiku jsou známé pro:

• Místní hlína: Hlína z Mašika obsahuje vysoký obsah železa, takže po vypálení získává teplý, zemitý tón.
• Přírodní glazury: Mezi běžné glazury patří jasan (nami-džiru), kaki (kakil hnědý), namako (modrošedý) a bílý nátěr.
• Rustikální jednoduchost: Tvary jsou typicky robustní a nenáročné, odrážejí estetiku lidových řemesel.
• Ručně vyráběná povaha: I v moderní době se velká část keramiky Mašiko vyrábí ručně na hrnčířském kruhu.

Proces vypalování tradičně využívá šplhací pece (noborigama), ačkoli elektrické a plynové pece jsou nyní běžné.

Mašiko dnes

Mašiko zůstává prosperujícím hrnčířským městem s více než 400 pecemi a dílnami. Dvakrát ročně (na jaře a na podzim) se zde koná hrnčířský veletrh Mašiko, který přitahuje tisíce návštěvníků z Japonska i ze zahraničí. Mnoho současných hrnčířů v Mašiko vyvažuje tradici s inovací a vytváří jak klasické užitkové zboží, tak moderní umělecká díla.

Ve městě se také nachází Muzeum keramického umění Mašiko, které uchovává odkaz Šódži Hamady a vystavuje díla hrnčířů z celého světa.

Významní hrnčíři

• Šódži Hamada – Živoucí národní poklad, klíčová postava hnutí Mingei.
• Tacuzó Šimaoka – Student Hamady, v roce 1996 oceněn titulem Živoucí národní poklad.
• Řada současných umělců pokračuje v tradicích Mašiko.

Viz také

• Kasama ware
• Hrnčíři: Šódži Hamada
• Hrnčíři: Tacuzó Šimaoka
• Hrnčíři: Hrnčíř: Japonská keramika

Zdroje

1. Cort, Louise Allison. Šódži Hamada: Hrnčířova cesta a dílo. Kodansha International, 1979.
2. Oficiální stránky Muzea keramického umění Mašiko.
3. Japonská národní turistická organizace: Keramika Mašiko.