Ko-Imari

Keramika Ko-Imari, nejstarší porcelán Imari, je známá pro svou zářivou dekoraci nad glazurou v červené, modré a zlaté barvě na čistě bílém těle. Tato keramika, vyráběná v Aritě a vyvážená přes přístav Imari, se stala v Evropě vysoce ceněnou a obdivovanou pro své opulentní vzory a zářivé barvy.

Ko-Imari (doslova „Starý Imari“) označuje nejstarší a nejikoničtější styl japonské keramiky Imari, vyráběné převážně v 17. století. Tento porcelán se vyráběl ve městě Arita a vyvážel se z nedalekého přístavu Imari, který dal keramikě jeho jméno. Ko-Imari je obzvláště pozoruhodný svým dynamickým dekorativním stylem a historickým významem v raném světovém obchodu s porcelánem.

Historické pozadí

Keramika Ko-Imari se objevila na počátku období Edo, kolem 40. let 17. století, po objevení porcelánové hlíny v oblasti Arita. Místní japonští hrnčíři, zpočátku ovlivněni čínským modrobílým porcelánem, si začali vytvářet vlastní stylistickou identitu. Vzhledem k tomu, že čínský export porcelánu poklesl v důsledku pádu dynastie Ming, začal japonský porcelán zaplňovat mezeru na mezinárodních trzích, zejména prostřednictvím obchodu s Nizozemskou východoindickou společností.

Klíčové vlastnosti

Mezi charakteristické vlastnosti Ko-Imari patří:

• Výrazné a barevné vzory, typicky kombinující kobaltově modrou podglazuru s nadglazurními smalty v červené, zelené a zlaté barvě.
• Hustá a symetrická dekorace pokrývající téměř celý povrch, často popisovaná jako bohatě zdobená nebo dokonce opulentní.
• Motivy jako chryzantémy, pivoňky, fénixové, draci a stylizované vlny nebo mraky.
• Silný porcelánový korpus ve srovnání s pozdějšími, rafinovanějšími kusy.

Zboží Ko-Imari nebylo určeno výhradně pro domácí použití. Mnoho kusů bylo přizpůsobeno evropskému vkusu, včetně velkých talířů, váz a dekorací.

Export a přijetí v Evropě

Zboží Ko-Imari bylo ve velkém množství vyváženo v průběhu 17. a začátku 18. století. Stalo se módním luxusním předmětem mezi evropskými elitami. V palácích a aristokratických domech po celé Evropě zdobil porcelán Ko-Imari krbové římsy, skříňky a stoly. Evropští výrobci porcelánu, zejména v Míšni a Chantilly, začali vyrábět své vlastní verze inspirované vzory Ko-Imari.

Vývoj a přechod

Na začátku 18. století se styl keramiky Imari začal vyvíjet. Japonští hrnčíři vyvinuli propracovanější techniky a objevily se nové styly, jako například keramika Nabeshima, zaměřené na eleganci a zdrženlivost. Termín Ko-Imari se nyní používá k specifickému odlišení těchto raných exportovaných děl od pozdějších domácích nebo obrozeneckých děl.

Odkaz

Ko-Imari je i nadále vysoce ceněn sběrateli a muzei po celém světě. Je považován za symbol raného japonského přínosu globální keramice a mistrovské dílo řemeslného umění období Edo. Živé designy a technické úspěchy keramiky Ko-Imari nadále inspirují tradiční i současné japonské keramické umělce.

Vztah k keramikě Imari

Ačkoli veškeré keramika Ko-Imari patří do širší kategorie keramika Imari, ne všechno keramika Imari je považováno za Ko-Imari. Rozdíl spočívá především ve stáří, stylu a účelu. Ko-Imari se konkrétně vztahuje k nejstaršímu období, které se vyznačuje dynamickou energií, orientací na export a bohatě zdobenými povrchy.